Orličtí vrazi, vyšetřovatelé na stopě, sídlo Kriminální policie Verified

Orličtí vrazi, vyšetřovatelé na stopě, sídlo Kriminální policie

Prosakování informací mezi policejními složkami a podsvětím je obousměrný proces. Jestliže se někdo chlubí na potkání vraždami, které spáchal, bývá jen otázkou času, než informace o jeho činech dorazí do pracoven kriminalistů… Členové Kopáčovy skupiny však nebyli žádní protřelí „Šakalové“. Profesionál přece musí umět mlčet! Nejenom před vraždou kterou chystá, ale stejně tak i po ní. Jak ale mohl mlčet o ukrutných vraždách Černý, když tak strašně toužil se jimi pochlubit? On, který dřív neznamenal téměř nic, se přece stal obávaným lvem podsvětí! Zdroje informací, které se dostaly k vyšetřovatelům, byly sice různé, hlavní příděl zpráv k nim však přišel díky vychloubačnosti Ludvíka Černého. A tak bylo na jaře roku 1995 rozhodnuto o zřízení speciálního vyšetřovací týmu z řad příslušníků Kriminální policie správy hlavního města Prahy, Středočeského a Severočeského kraje. Cílem jejich práce bylo sledovat podezřelou skupinu osob, jejíž skutky vešly později do všeobecného povědomí jako kauza Orlík.
Mezí získanými informacemi byla asi nejzávažnější zpráva o shození těl obětí na dno Orlické přehradní nádrže. Vzhledem k nepřesnosti údaje bylo však nutné mís-to upřesnit. V úvahu připadla tři místa. Přehradní hráz nádrže, Žd’ákovský most, nejvyšší ze všech, a známý most u Zvíkovského Podhradí. Prohledání dna řeky na všech třech předpokládaných místech však představovalo nesmírně náročný úkol jak po stránce organizační tak i po stránce technické. Základem úspěchu bylo i naprosté utajení akce. Všichni, kdož se prací zúčastnili a nebyli přímými členy vyšetřovacího tý-mu, byli proto informováni o tom, že se má jednat o hledání beden se zbraněmi. Jednání o zabezpečení průběhu akce však probíhala také v Útvaru rychlého nasazení URNA a vzhledem k tornu se zanedlouho mohl Vladimír Kuna připravovat na zatčení a na výslechy… Jenomže tak daleko zatím věci nedospěly. Začíná teprve průzkum dna Orlického přehradního jezera.

V září roku 1995 označil Karel Kopáč místa shozu dvou obětí do vody. 21. září byl vyloven sud s mrtvolou Vlastimila Hodra a dne 28. září bylo vyloveno pletivo s lebkou a kostmi Aleše Katovského. Aleš Katovský byl identifikován podle chrupu a antropologické expertízy. Totožnost Vlastimila Hodra prokázala kovová dlaha na jeho levé ho-lenní kosti.
V červenci toho roku se na krajské správě Policie hlavního města Prahy objevil Petr Chodounský. Přišel, aby podal své vysvětlení k činnosti zadržených osob. Samo-zřejmě prohlásil, že zná všechny ty podezřelé lidi jenom letmo. Buď z doslechu nebo ze zcela náhodných setkání. Na téže krajské správě se Chodounský objevil ještě jednou — v prosinci. Opět podával vysvětlení, teď již trochu důkladnější. On osobně s jednáním zadržených osob hluboce nesouhlasil a pokud se snad náhodou o něčem dozvěděl, byl by rád oznámil své podezření policii. Ne-udělal to jen proto, že měl strach o rodinu. Strach o rodinu byl ostatně velmi častým důvodem bránícím i jiným svědkům poskytnout informace policii.

Prosincové podání vysvětlení bylo pro Petra Chodounského asi definitivně poslední. Po svém příchodu a uctivém pozdravení popsal velmi podrobně podvod na Senovážném náměstí. Podal ho s takovou pravdivostí, že muselo být jasné, že tím hodlá zakrýt něco jiného a vážnějšího. Proč také jinak by se ten protřelý podvodník tak bezprostředně zpovídal z podvodu za šest set tisíc korun? Toho dne se zavřely brány trestnice i za ním. Stejného dne byl vzat do vyšetřovací vazby i „dynamitník“ Abdul.

Orličtí vrazi je označení pro pět českých sériových vrahů, kteří v letech 1991–1993 zavraždili pět lidí, vesměs podnikatelů, za účelem peněžního zisku.

Zdroj, odkazy:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Orli%C4%8Dt%C3%AD_vrazi

https://www.databazeknih.cz/knihy/kauza-orlik-87375

Video: